V Pandoře 33 přinášíme coby Prolog rozhovor s psycholožkou Markétou Hrbkovou.
Zde je jeho pokračování (materiál, který není v tištěném čísle).
Dotaz: Freud uvádí, že psychoanalýza jde dál než psychoterapie, protože pracuje na tom, aby se vyřešil problém „přenosu“, který v jisté fázi analýzy nutně vznikne.
Psychoterapie pracuje stylem, kdy k „přenosu“ rovněž může dojít, ale nemá nástroje na to, jak se ho posléze zbavit. Tak ponechá pacienta závislého na terapeutovi nebo přinejmenším na terapii. – Jak se díváte na tuhle situaci? Setkala jste se osobně s problematikou „přenosu“? V astropsychologii tomu něco odpovídá, anebo jde o diametrálně odlišná schémata vědomí?
M. Hrbková: Samozřejmě jsem se s tím setkala, kdyby ne, tak jsem houby terapeut. Ale ono v praxi je to méně fatální, než to zní pro laika.
Obvykle dojde během procesu k přenosům několika druhů – jednak zamilování do terapeuta – to je něco podobného, jako když se děti ve škole zamilovávají do učitelky. Uprostřed pocitu bezmoci se objeví někdo, kdo nám má pomoci – no, nezamilujte se…! Ale s odcházející bezmocí a rostoucím zájmem o sebe – který vždy vzrůstá zároveň s tím, jak se člověk sám sebe přestává bát – to obvykle samo zmizí.
Druhým nejčastějším druhem přenosu je přenos autoritativních rolí a způsobů, jak s nimi komunikovat (to bývají ti tatínci a maminky) – to děláte stejně… Prostě máte někde v sobě zabudovaný mechanismus, jak tyto lidi uspokojovat, který uplatňujete prostě proto, že jste přesvědčeni, že „takový je svět“ či „takhle to má být“. To je často větší oříšek pro terapeuta, který se nesmí nechat vmanévrovat do reakcí, do kterých jej klient nevědomky tlačí.
Když se mu podaří reagovat po svém, klient narazí na překážku – „ono to nefunguje“, „svět může být také jiný“ – dochází k uvědomění a zpochybnění zmechanizovaných postojů – a tak nějak samovolně přichází otázka „Kdo jsem v tom všem já?“. A to je to, oč tu běží.
Nikdy jsem se nesetkala s tím, že by to přerostlo, ale je pravda, že v astroanalýze hrozí víc jiné nebezpečí. Terapeut je zde mnohem méně ve středu dění – jde o horoskop, ne o zachránce – což snižuje sílu přenosu a hledání spasitele se přenáší víc do řekněme náboženské roviny. Tím se snižuje orientace na terapeuta jako na spasitele, ale mnohem víc narůstá tendence očekávat spásné rady shůry. Je to ale méně vázané na osobu.
